Kočka léčitel

Navážu ještě na předchozí text, který jsme zde zveřejnili. Zrovna nedávno se mi stalo to, o čem jsem zde psala. 

VZBUDILA JSEM se s horečkou, bolestí v krku a tak jsem celý den zůstávala v posteli, zachumlaná pod peřinou a přesto se mnou zmítala zimnice. Můj kocour nějakou dobu chodil kolem postele sem a tam a mňoukal. Jakmile jsem však začala znovu usínat, rozhodl se přijít blíže, skočil mi do klína a uvelebil se na mě. Přitom začal příst. Uklidňující pocit se dostavil skoro okamžitě potom, co jsem ho začala hladit. Přejížděla jsem rukou po jeho hebkém kožíšku. Tepová frekvence se ustálila na normální hodnotu a já pomalu upadala do ozdravného spánku.

Můj kočičí léčitel přitom u mě zůstával po celou tu dobu. Sám vypadal jako v transu…

Napadlo Vás někdy: Proč například, když jsme ve stresu, nebo máme deprese, jdeme intuitivně za svým domácím mazlíčkem a pomazlíme se s ním?

Vede nás jakási přirozenost? Zvířata a kočky nejsou výjimkou, jsou našimi baterkami, odbourávači stresu. Jsou naším zdrojem energie. Čerpáme tak energii z nich, ze zvířat. Oni si ji pak dobijí ze svého okolí. 

Spoustu tezí se zabývá také tím, že kočka vyhledává záměrně negativní (někdy zvané také jako destruktivní) místa v místnosti, kam se pak uchýlí, protože prý vysává z tohoto místa jeho energii. 

Proto je ráda v naší blízkosti, když jsme nemocní. Snaží se z nás vysávat destruktivní energii a my se pak cítíme lépe. Proč to však kočky a jiná zvířata dělají, to je otázka druhá. Pomáhají tím nám? Nebo jsou trochu sobečtí a má to nějaký význam pro ně… 

Kočky jsou v tomto případě fascinující stvoření, která žijí na pomezí toho, co bychom my lidé nazvali realitou a nadpřirozenem.

Cats & Coffee

Pro milovníky koček a kafe

Dnes jsem si pro Vás připravila takovou malou recenzi a snad i pozvánku? Nedokážete si svůj život představit bez koček? A je pro Vás káva jako denní chléb? Stresujete se často a máte před sebou například těžkou zkoušku či zažíváte peklo v práci? Mám pro Vás jednoduché řešení.

Zkouškové už je naštěstí za mnou, ale zažívala jsem čas velkého stresu a nervů a tak jsem brouzdala po kavárnách a hledala si na ně recenze na internetu. Až jsem došla na kraj jedné ulice v Olomouci a uviděla nápis "Kočičí kavárna". Že o tomhle snovém místě ještě nevíte? Velká škoda!

Vešla jsem dovnitř a ihned mě udivilo, jak krásně to tam voní. Žádný pach koček mě do nosu neuhodil... O nohu se mi něco otřelo, a když jsem se podívala dolů, koukala na mě malá zrzečka. Sama si mě prohlížela dosti zvědavě. Pohladit se ale nenechala, zatím. 

Sedla jsem si k jedinému volnému stolečku, bylo tam totiž docela narváno. I když volnému není úplně to správné slovo, už tam totiž někdo spokojeně pochrupoval na měkkém polštářku. Černý vláčný kocour, abych tak řekla. Spal celou dobu, co jsem tam seděla. Naprosto klidně a oddaně, ničím nerušen. Spokojeně jsem na něj koukala a pozorovala tu zvláštní symbiózu. Je tohle vůbec možné? Nevstoupila jsem do nějaké snové dimenze? Musela jsem se párkrát štípnout a zamrkat, abych tomu dokázala vůbec uvěřit. Obsluha byla velice příjemná. Kočky čistotné a přítulné. Všude se to hemžilo jejich hračkami, drápadly, boudičkami a pelíšky. Pila jsem své kafe a stres najednou zmizel. Nic mě v tu chvíli netrápilo a nedovolila jsem si na nic myslet. Jen jsem si vychutnávala tu úžasnou chvíli. 

 Proč jsou kočky tak dobrými odbourávači stresu?

Kočky jsou neuvěřitelné v tom, že jejich vrnění vyvolává uklidňující dojem. Je to zvuk, jenž vyjadřuje pocit pohodlí a útěchy. Věděli jste, že kočky vrní s frekvencí dvacet pět vibrací za vteřinu? Vrnící kočka dokáže člověku snížit krevní tlak. A co teprve mýtus, že kočičí vrnění dokáže urychlit proces hojení? Můj kocour má například takovou tendenci, že když jsem nemocná, lehne si ke mě a začne vrnět. Kocour je vlastně jako můj vlastní poradce pro feng - šuej. Dokáže vycítit energii a napojit se na ni. A proto se i já cítím vždy dobře v jeho osobním prostoru. 

Dalším důkazem kočičího a tedy i Vašeho štěstí je, když se Vám kočka otře o nohu. Když se otírá hlavou, znamená to, že Vás miluje. A pokud jinou částí těla, znamená to, že Vás vítá, že na Vás přenáší svůj pach a říká tak, že jste jenom její. Stejně tak mi vyznala lásku  ta malá zrzečka, když jsem vstoupila do kavárny. Tedy ještě, aby se mi tam nelíbilo, když tam jsou hned tři duše, které Vás upřímně milují. :)

Má rada tedy zní, pokud jste ve stresu, něco Vás trápí, zajděte do nejbližší kočičí kavárny a jako mávnutím kouzelného proutku Vaše starosti hned zmizí. Nebo už jste takovou kavárnu navštívili? Jak se Vám tam zalíbilo?

Potřebuje se kočka koupat?

NEHLEDĚ NA TO, že se některé kočky bojí vody, jsou přitom velice čistotné. Ke své hygieně a čistotě však nepotřebují vodu, jako my lidé...Pokud vaše kočka dává přednost temnému a úzkému prostředí za gaučem, ze kterého ji ani za nic nevyndáte, před tekoucí vodou, nenuťte ji do toho. I když najdeme i takové, kterou jsou ve vodě naprosto spokojené.

Kočky se o svoji hygienu dokáží postarat sami. Dokáží si oblíznout každý kousíček jejich těla. Jazyk proto mají trochu hrubší, aby ze sebe odstranily přebytečné chlupy a nečistoty. Pokud své kočičce chcete nějakým způsobem pomoci, nejlépe uděláte, když se ji pokusíte vyčesat. Kočky si sice odstraní přebytečnou srst, ale ta jim může pak způsobit dávení a zvracení. Pokud máte kočku domácí a není zvyklá se nechat česat, svěřím se s mým způsobem, jak na to.

Kocourek se dříve nechtěl nechat česat, ale společně jsme našli kompromis. Místo toho, abych ho do toho nutila. Uchlácholila jsem ho nejdříve hrou s jeho oblíbenou hračkou. Jakmile byl v zápalu boje s plyšovým nepřítelem, úspěšně přehlížel kartáč, kterým jsem mu přejížděla po těle. Zkusila jsem hračku upevnit na kus špagátku a tyčku, kterou jsem zavěsila na jedno místo. Tak jsem měla volné obě ruce a lépe jsem se mohla věnovat kocourkovi. Chlupy nadělají docela dost nepořádku, proto radím vyčesávat v prázdné vaně, nebo na podlaze. Rozhodně ne na koberci, jdou pak těžko vyndat z kobercových vláken.

Další upgrade nastal, když jsem ho nalákala pomocí hračky do vany a omezila tak jeho prostor k úniku. Nijak mu to nevadilo. Pořídila jsem hned několik kartáčů, abych věděla, který mu nejvíce sedí. Jeden si zvlášť oblíbil, ten nechávám vždy nakonec česání. V současné době už ani nepotřebujeme hračku na rozptýlení. Kocourek si navykl, že jakmile vemu do ruky kartáče, sám jde za mnou do koupelny. Stačí poklepat na vanu a sám si do ní skočí. Místo hračky mu vždy držím kartáč, který zrovna nepoužívám a on se s ním mazlím, mezi tím ho češu jiným. Je tak zaneprázdněný, že mu ani nevadí, když po jeho srsti přejedu mokrým hadříkem, abych se zbavila zbylých chlupů, které neulpí n a kartáči. Ostatně se na to můžete podívat ve zrychleném videu z našeho česání. Doufám, že i vám něco z toho pomůže zkrotit svoji kočku.

Znáte svoji kočku? #1

Kočka je jako superhrdina (či superpadouch)?

Nejprve se sluší vysvětlit ten titulek. Trochu křiklavý, ale ano, myslíme si, že kočka je takový super něco. Když se nad tím zamyslíte, tak z našeho obyčejného člověčího pohledu, je to výjimečná bytost. Dříve ji uctívali jako božstva a vlastně ještě stále je uctívána. Znáte to přísloví, vy kočku nevychováte, ale ona vychovává Vás! No tak to prostě je. Ona je pan/í domácí, válí se celý den doma, většinu toho času prospí a když dorazíte domů, sprdne vás ještě mezi dveřma.

Z historie však víme, že kočky tvořily významnou kapitolu především v dějinách Egypta. Věděli jste, že "Egypťané uctívali bohyni Bastet s ženským tělem a kočičí hlavou? V Egyptě byly nalezeny tisíce kočičích mumií a starověcí Egypťané si dokonce při úmrtí rodinné kočky na známku smutku holili obočí?"

Další známky koček tvořící kapitolu dějin můžeme najít také v Siamu (dnešní Thajsko) a severské mytologii. Temným obdobím pro kočky však byl středověk. Kdy byly považovány za znamení čarodějnictví a ďábla. Tato představa se asi nejvíce dostala do kulturního podvědomí a toto téma dalo za vznik mnoha produktů populární kultury (především v kinematografii a literatuře). 

Ale zmíníme-li pár dalších kočičích super-vlastností, jistě je úctyhodné to, že přežije pád z velké výšky. Díky rotaci jejího těla dopadne na všechny čtyři. Umí běhat rychlostí jako závodní kůň. Ze země a bez rozběhu doskočí do velkých výšek a to nejlepší si nechávám na konec. Dokáže si oblíznout každičkou část těla! No není to super?

Recept #1

Recept na vláčnou kočku

Dneska jsem si pro Vás vybrala jednoduchý recept. Pokud ještě stále nevíte, jak vytvořit vláčnou kočku, čtěte pozorně následující řádky. Těsto nejprve pořádně vyválíme, prohněteme, podrbeme. Poté podložíme měkkou podestýlkou, nejosvědčenější jsou huňaté deky či sametová povlečení. Nezapomeneme dát těsto na suché a teplé místo. Opět nejvíce se osvědčilo odpočívadlo u topení. Necháme chvíli ležet a pak pečlivě znovu vyválíme. A máme vláčnou kočku! Gratuluji.

Pokud si stále nejste jisti, jak na to, sledujte náš video návod.

Stín je mým společníkem

Výhoda života s kočkou je také ta, že vlastně nikdy nejste doopravdy sám. Vždy je tu váš věrný stín, tichý společník, dvě oči zářící ve tmě.

      Probudím se uprostřed noci s nezvyklou tíhou na mé hrudi, tlačí mi na žebra. Pohnu se a ona se pohne se mnou. Rozpřáhne své pařáty a přišpendlí mě zpět k matraci. Nemůžu dýchat. Zoufale potřebuji sklenku vody. Znovu se pokusím vstát a tentokrát, ač vynaložím velkou sílu, vstanu a tíha je pryč. 

Rozsvítím lampičku na nočním stolku, nepatrné světlo v nekonečné temnotě noci. Vcházím do kuchyně a nlévám si plnou sklenici. Jenže ona tíha, kterou jsem cítila v posteli, je náhle zpátky. Stále mě pronásleduje. Neslyšně se plíží ve stínech a napjatě vyčkává. Pozoruje mě a čeká.

Vracím se zpátky do pokoje s pocitem ostražitosti, zrovna, když přivírám dveře, mihne se stín u mých nohou a v mžiku je zase pryč. Lehám si, pohybuje se ve stínech pokoje, teď už je malinko slyšet, ale jen, když napnu uši. Přikrývám se peřinou v domnění, že tam budu v bezpečí. Blíží se, cítím jeho tíhu na nohou, na kolenou. S mrazivým pocitem cítím, jak postupuje výš. 

Vykouknu zpoza peřiny a spatřím, jak se mi znovu usazuje na hrudi. Mohla bych se ho dotknout, ale neudělám to. Misto toho zhasínám světlo a usínám za zvuku předení vycházející od mého stínu, který se usídlil na mé hrudi. 

- věrný podnájemník